Heřmanička
Heřmanička, Žitavka nebo také kudlanka – to je část jmen, kterými nazývali místní obyvatelé i železničáři svou úzkorozchodnou dráhu, jejíž obtížný život byl pro zdejší kraj dost charakteristický.
Popis tratě Frýdlant–Heřmanice
Úzkorozchodná trať začínala ve stanici Frýdlant místní dráha, která se nacházela před normálněrozchodným nádražím. Měla svou vlastní výpravní budovu, dřevěné skladiště a záchody. Odtud vlaky vyjížděly směrem na západ, souběžně s tratěmi do Černous a Jindřichovic. Za zhlavím a železničním přejezdem se úzkorozchodka odklonila od souběhu tratí, aby se na velkém stoupání levotočivým obloukem vyhnula frýdlantské výtopně, a hned za ní po ocelovém mostu překonala obě normálněrozchodné tratě.
Frýdlantská výtopna byla postavena s tratí do Jindřichovic a sloužila lokomotivám obou rozchodů. Měla 3 stání, točnu pro otáčení lokomotiv, dílnu, lakovnu, vodojem se studnou a zauhlovací zařízení.
V km 1,5 z tratě odbočovala vlečka do továrny Totex (dnes Frýdlantské strojírny) a nedaleko od ní byla u želeničního přejezdu roku 1957 zřízena zastávka Frýdlant v Čechách zastávka, vybavená pouze přístřeškem na nástupišti.
To nákladiště-zastávka Kunratice bylo vybaveno mnohem velkoryseji: přijímací budova, záchody pro cestující, dřevěné skladiště s manipulační kolejí a nezbytná studna. Odtud vedla trať dlouhým stoupáním do úvraťové stanice Dětřichov, která měla shodné budovy, jako Kunratice, navíc kůlnu pro údržbu trati a především rozsáhlejší kolejiště. Ke skladišti firmy Preibisch, postaveného u jedné z kusých kolejí, vedla průmyslová drážka o rozchodu 600 mm.
Po nezbytném objetí lokomotivy na druhý konec vlaku bylo možno vyrazit zpět, ale na druhou trať, do Heřmanic zastávky, ležící 2 ¼ kilometru za Dětřichovem. Zde byla kusá kolej k rampě, kterou po zahájení těžby v přilehlém lomu zapojily FOD druhou výhybkou do traťové koleje. Štěrk z lomu se ke koleji Heřmaničky vozil polní drážkou. Během války byla na zastávce postavena zděná čekárna.
Pohraniční stanice Heřmanice sloužila kromě FOD i saským drahám. V patrové staniční budově byly rakouské i saské služební kanceláře, prostory pro cestující, pošta, celnice, policejní místnost, v patře pak byty úředníků. Každá dráha měla vlastní celní skladiště, výtopna s vodárnou byla společná, samostatný byl jen útulek pro saské lokomotivní čety s dílnou.
© 2009 spolek Frýdlantské okresní dráhy