Normálněrozchodná vozidla – obvykle nákladní vozy – se na úzkorozchodných tratích přepravují na podvalnících a podvalových vozech.
Podvalové vozy pro přepravu normálněrozchodných vozů na úzkorozchodných tratích zaváděly Saské státní dráhy již od počátku 20. století. Na žitavskou síť se slabší nákladní dopravou vyjely až v 2. polovině 20. let. Výhodou podvalových vozů byla – kromě snažší manipulace – na rozdíl od nebržděných podvalníků především funkční brzda.
Pod správou DRB došlo v úseku Heřmanice–Frýdlant na začátku 40. let k zesílení železničního svršku, rekonstrukci prováděli váleční zajatci z francouzského tažení. Po jejím dokončení se začaly nákladní vozy normálního rozchodu dopravovat na podvalových vozech, staré podvalníky byly záhy vyřazovány.
Podvalové vozy se používaly i v poválečných letech, zvláště pro dopravu štěrku z heřmanického kamenolomu, což dlouho chránilo Heřmaničku před zastavením provozu. V 60. letech, po rekonstrukci podvalových vozů na tlakovou brzdu, převzaly nákladní dopravu nové motorové lokomotivy T 47.0 dodávané od roku 1958. Poslední přeprava vozů na podvalnících proběhla v létě roku 1963, kamenolom začal využívat silniční dopravu.
Celkem 19 podvalových vozů bylo provozováno na frýdlantské úzkorozchodce od rekonstrukce trati téměř do ukončení provozu nákladních vlaků, přesněji v období 1942–1963. Evidovány jsou jen vozy převzaté po osvobození státními drahami ČSD, kromě jednoho byly všechny zrušeny v letech 1968 (typ Rf 4) a 1969 (Rf 6).
Parametry běžnějších čtyřnápravových podvalových vozů Rf 4 jsou v tabulce níže, oba typy vyrábělo několik výrobců: zejména Kelle & Hildebrand Niedersedlitz & Grossluga, dále např. Waggon und Maschinenfabrik A. G. Bautzen, Orenstein & Koppel Berlin, Actien-Gesselschaft für Fabrikation von Eisenbahn-Material zu Görlitz.
Šestinápravové podvalové vozy typu Rf 6 se stejnou nosností byly určeny pro tratě se slabším svrškem.
© 2012 spolek Frýdlantské okresní dráhy