Vozidlový park FOD tvořilo několik parních lokomotiv úzkého i normálního rozchodu, dva motorové vozy a řada osobních a nákladních vozů.
Kritika cestující veřejnosti mířící na dlouhé jízdní doby smíšených vlaků (tj. s osobními i nákladními vozy), zdržované navíc posunem ve stanicích a nákladištích, měla za následek několik pokusů o motorizaci osobní dopravy. Ta už probíhala nejen na tratích ČSD, ale i v okolních zemích. Železniční správy si od ní slibovaly nejen zrychlení dopravy, ale i snížení nákladů.
Již v roce 1928 byl na jindřichovické trati vyzkoušen lehký motorový vůz M 120.3 z Tatry Kopřivnice, vybavený věžovým stanovištěm řidiče ve střední části střechy. O tři roky později zde byly úspěšně nasazeny dva motorové vozy M 244.0 z českolipské vagónky, které však překračovaly povolenou hmotnost na nápravu a po necelém měsíci provoz opět převzaly parní lokomotivy.
Skutečný počátek motorového provozu se tak posunul do roku 1934, kdy pro normálněrozchodné tratě FOD vyrobila dva motorové vozy Královopolská strojírna v Brně. Ojedinělé třínápravové provedení řešilo problém s požadavkem na nízký nápravový tlak, značný výkon byl využíván pro jízdu s přípojnými vozy. Domovskou stanicí se pro oba staly Jindřichovice, údržbu prováděly dílny v Liberci, větší opravy pak nymburské dílny.
Nové motorové vozy značně pozvedly kulturu cestování na obou normálněrozchodných tratích FOD, zrychlily dopravu a snížily náklady na personál i provozní hmoty. Nedostatkem byl jen vyšší počet závad a neschopností, zejména na naftovém motoru. To se nejvíc projevilo po nedobrovolné přestávce v provozu během druhé světové války, kdy byly odstaveny ve Frýdlantu z důvodu omezení dodávek nafty do civilního sektoru. Po válce byly po několika poruchách a opravách oba krátce po sobě zrušeny (1948 a 1951).
Technický popis:
Jednalo se o normálněrozchodný (1435 mm) motorový vůz pro místní tratě FOD s elektrickým přenosem výkonu a nezvyklým uspořádáním náprav 2'A. Vodou chlazený dieselův osmiválec byl i s generátorem umístěn na dvounápravovém podvozku, na pevné třetí nápravě byl tlapově uložen elektromotor. Elegantně zaoblená skříň měla oddíl 2. třídy se 46 sedadly a WC. Nátěr vozu byl nejspíš zeleno-krémový, odpovídající motorovým vozům místních tratí tehdejších ČSD.
© 2009 spolek Frýdlantské okresní dráhy