kontakt odkazy zdroje info úvod

Heřmanička

Během 10letého poválečného období 1947–1957 byla svedena řada pokusů o zrušení unikátní úzkorozchodky, kdy fungovala jen nákladní doprava.

Obnovení osobní dopravy roku 1957

Ukončení největšího světového konfliktu znamenal i pro Frýdlantsko pomalý návrat téměř do normálních kolejí. Téměř proto, neboť začal odsun německého obyvatelstva – do začátku padesátých let odtud odešlo a „bylo odejito“ téměř 30 tisíc obyvatel, což frýdlantskému okresu s 36 650 obyvateli (1938) zasadilo ránu, ze které se zcela nevzpamatoval dodnes. Problém nevyřešila ani řada osídlovacích akcí, počet obyvatel se na původní úroveň již nevrátil a řada usedlostí, samot a desítky domů převážně ve vesnicích zpustly nebo byly zbourány (např. ještě na začátku 60. let bylo s pomocí armády jen ve Frýdlantě a Větrově zbouráno 32 domů!).

Na obr. vlevo obnovení provozu 14. 7. 1957, Frýdlant

U37.0 ve FrýdlantěI přesto v kraji, schovaném za hradbou Jizerských hor, bylo znát oživení – pomalu zde začínal pracoval průmysl a na místních železničních tratích se rok od roku zvyšoval počet vlaků (na Heřmaničce ze 3 párů v roce 1945 až na 5 párů v roce 1947). Ale již roku 1947 byla trať na základě zjištění při průzkumu rentability zařazena mezi jednu z nejztrátovějších a následně měla být i zrušena. Osobní doprava byla zastavena 22. září 1947, nahradily ji pouhé dva páry autobusů ve všední dny. Ty byly sice rychlejší, ale nevyhovovaly kapacitně, dražším jízdným a navíc nenavazovaly na vlaky.

Na obr. vlevo obnovení provozu 14. 7. 1957, Kunratice

U37.0 v KunraticíchPo omezení počtu autobusů na tři týdně se obce vzbouřily a žádaly zlepšení dopravy. Po neúspěchu na ministerstvu dopravy intervenovalo i ministerstvo zemědělství a poté již následovalo dnes těžko uvěřitelné 10 let trvající období, během kterého probíhala mnohá jednání za účasti lidosprávy, ředitelství ČSD, ministerstva dopravy, zástupců podniků a dalších.
První pokus o předání tratě heřmanickému kamenolomu jako vlečky byl zamítnut, podnik vyžadoval nakládací rampu ve Frýdlantě. Ta se skutečně začala v roce 1950 stavět, leč zůstala nedokončena. Vlečkou (tedy dráhou neveřejnou) se Heřmanička stala dne 28. května 1951 – hlavním vlečkařem byl Severočeský průmysl kamene, n. p. závod Heřmanice, vedlejšími Nissan, n. p. Dětřichov a Gottwaldovy závody Frýdlant.

Na obr. vlevo obnovení provozu 14. 7. 1957, Heřmanice

U37.0 v HeřmanicíchSpokojenost ČSD netrvala dlouho, neboť na poradě 13. listopadu 1951 za účasti zástupců ministerstva, ČSD, MNV a KNV, ale i OV KSČ, padlo rozhodnutí udržet dopravu na trati. Argumentem byl zejména nevyhovující stav silnic a nedostatek autobusů mimo velké aglomerace. Po intermezzu s dalším pokusem o snesení trati a „konečným“ rozhodnutím neobnovovat osobní dopravu, které měly za následek opětovné vysídlování kraje a útlum průmyslu, bylo na ministerstvu dopravy v březnu 1957 rozhodnuto o obnovení osobní dopravy.

Vlaková doprava na trati měla být řízena dle předpisu pro zjednodušenou dopravu D-3 s dirigujícím dispečerem ve Frýdlantě. Následovaly nutné opravy kolejí a dalších zařízení, byla vybudována zastávka Frýdlant v Čechách zastávka u závodu TOTEX. Dne 14. července 1957 v 9.30 byl z Frýdlantu vypraven zvláštní vlak a po 10 letech obnovena osobní doprava. Slavnostně vyzdobený a zcela obsazený vlak na slavnostně vyzdobených nádražích a zastávkách očekávaly desítky a někde i stovky obyvatel, a hudba hrála.
Možná už trochu labutí píseň.

.

© 2012 spolek Frýdlantské okresní dráhy