kontakt odkazy zdroje info úvod

Doprava na severu

I přes nepřístupný terén okolních hor hrálo Frýdlantsko od středověku významnou roli v tehdejší dopravě zboží a to v obou směrech – ze severu na jih i z východu na západ.

Přes Frýdlantsko se ve 14. a 15. století Čechy napojovaly na dálkovou obchodní cestu Via Regia, vedoucí z Porýní přes Drážďany, Zhořelec do Krakova a dále až na Kyjevskou Rus. Zdejší oblast také spojovala české vnitrozemí s Lužicí, Braniborskem a později i Baltským mořem. Starou oficiální cestu z Lužice tudy zhořelečtí obcházeli, aby se vyhnuli placení cla v nedaleké Žitavě. Přes všechen význam dopravních cest byly tyto na nízké technické úrovni a poměrně špatně a nesoustavně udržované.

Ke znatelnému zlepšení stavu zmíněných mezinárodních spojnic došlo v 17. století za vlády Albrechta z Valdštejna, který nechal budovat na tehdejší dobu kvalitní cesty.
Poštovní spojení Frýdlantu zajišťovala od roku 1818 jízdní pošta do Zhořelce a od roku 1851 jezdily dostavníky na trase z Frýdlantu do Žitavy. O tři roky později byla zavedena pravidelná dostavníková přeprava i mezi Frýdlantem a Libercem.

Stará poutní cestaNelze opomenout tzv. poutní cesty, po nichž za staletí prošly nespočetné zástupy věřících a návštěvníků hejnického kostela: ta starší vede z Oldřichovského sedla údolními lesy do Hejnic, novější z Liberce překonává jizerské hřebeny okolo Olivetské hory a údolím Štolpichu se spouští přes Ferdinandov do Hejnic. (O hejnickém poutním místu zde...)

Nejvýznamnějším obdobím pro rozvoj komunikací je právě 19. století, především v souvislosti s rozvojem průmyslu a potřebou dopravovat jeho produkty. Jedna z moderních silnic propojila Liberec se Závidovem (tzv. císařská silnice) a na ni se později napojila hustá síť okresních silnic. Z Mníšku byla přes Oldřichovské sedlo do Raspenavy vybudována nová silnice, z Raspenavy do Hejnic další a Nové Město se na konci století dočkalo okresní silnice do Lázní Libverda.
Rovněž Jizerské hory neušly pozornosti a stávající síť lesních a poutních cest je rekonstruována a doplňována – na konci 19. století byla vybudována Štolpišská alpská silnice zpřístupňující náhorní plošinu z Ferdinandova, Smědavská silnice a Rauscheckova cesta. V první polovině 20. století je doplnila ještě vrstevnicová Viničná cesta z Oldřichovského sedla do Ferdinandova. Na tyto a další silnice v Jizerských horách navázaly cesty, silničky a svážnice zpřístupňující lesy v centrální části hor a usnadňující svážení dřeva.

Mapka železniční sítěNa větší rozšíření železnice si zdejší podnikatelé a obyvatelé museli počkat až do porážky habsburské monarchie a následnému sjednocení Německa. Před udělením koncese saské společnosti ZREG na dráhu z Liberce do Žitavy (1857) se totiž rakouská vláda zavázala, že po následujících 25 let nebude stavět další železniční spojení Liberce s Německem. Po politických změnách vlivem prohrané prusko-rakouské války došlo v roce 1871 k udělení koncese na dráhu Liberec–Závidov, jejíž stavba proběhla v letech 1873-75. Tu provozovala společnost Pardubicko-liberecké dráhy až do zestátnění v roce 1909, po vzniku republiky přešla pod správu ČSD.
Další iniciativy se chopil Okresní výbor ve Frýdlantu, který spolu se stavební firmou H. Bachstein z Berlína založil konsorcium a získal koncesi na tři místní tratě: Raspenava–Bílý Potok pod Smrkem, Frýdlant–Heřmanice (obě 1900) a Frýdlant–Jindřichovice (1902). Jindřichovická trať se napojovala na pruskou KPEV (stejně jako „zubačka“ na druhé straně Jizerských hor), úzkorozchodná „heřmanička“ zase na saskou K. Sächs. Sts. E. B. Z konsorcia vznikla v roce 1903 společnost Friedländer Bezirksbahnen (Fr. B. B.), která uvedené tratě provozovala až do roku 1924, kdy je po finančních a provozních problémech převzaly ČSD.

.

© 2013 spolek Frýdlantské okresní dráhy